Světový den boje proti tuberkulóze připadá každoročně na 24. března. Připomíná den, kdy Robert Koch v roce 1882 oznámil objev bakterie způsobující tuberkulózu, což byl zásadní krok pro diagnostiku i léčbu tohoto onemocnění.
Tuberkulóza zůstává i dnes závažným celosvětovým problémem. Podle WHO v roce 2024 onemocnělo TBC přibližně 10,7 milionu lidí a asi 1,23 milionu lidí na ni zemřelo. Přesto je důležité připomínat, že tuberkulóza je léčitelná a preventabilní. Pro rok 2026 WHO připomíná toto téma heslem „Yes! We can end TB!“
V České republice má tuberkulóza dlouhodobě nízký výskyt, ale zcela nezmizela. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo v roce 2024 nahlášeno 455 případů TBC, z toho v Jihočeském kraji 16 případů. Většina onemocnění připadá na plicní formu tuberkulózy.
Nemocnice Strakonice se této problematice věnuje také prostřednictvím svého Plicního oddělení, které zajišťuje mimo jiné i kalmetizaci, tedy očkování proti tuberkulóze. Očkování je určeno dětem z rizikových skupin a probíháv ambulanci plicního oddělení dle objednání. U novorozenců se provádí do 6. týdne po narození, u starších dětí do tří let pak podle doporučení lékaře a po předchozím vyšetření. Doporučení k očkování vydává dětský lékař, a to buď již v porodnici, nebo následně praktický lékař pro děti a dorost. Nejčastěji se jedná o děti cizinců nebo o děti, jejichž rodina dlouhodobě pobývá v zahraničí v zemi s vyšším výskytem TBC. Ročně ve Strakonicích aplikujeme několik desítek vakcín proti TBC a to žadatelům ze Strakonice a části Písecka i Prachaticka.
3.4. - 7:00-12:00 12:30-19:00
4.4. - 7:00-12:00 12:30-19:00
5.4. - 7:00-12:00 12:30-19:00
6.4. - 7:00-12:00 12:30-19:00
Bez práce sester si nemocnici nelze představit. Jsou u pacientů nejčastěji, sledují jejich stav, pomáhají v nejtěžších chvílích a často jsou i prvními, kdo dokážou člověka uklidnit a dodat mu jistotu. O tom, co všechno profese sestry obnáší, jak se za desítky let proměnila a proč má stále velký smysl, jsme si povídali s hlavní sestrou Nemocnice Strakonice Mgr. Editou Klavíkovou.
Vzpomenete si ještě, kdy jste se rozhodla, že chcete být zdravotní sestrou?
Ano, vzpomínám si na to velmi dobře. Už od dětství jsem chtěla být dětskou sestrou. Když jsem pak během školy chodila na praxe, utvrdila jsem se v tom, že je to opravdu cesta, kterou chci jít. Silně na mě působilo prostředí dětského oddělení a malé děti, které tehdy často bývaly v nemocnici bez rodičů. Právě tehdy jsem si říkala, že tohle je práce, kterou chci dělat.
Ovlivnily vás i osobní zkušenosti?
Ano. V naší rodině jsme se starali o babičku a dědu, takže jsem už velmi brzy vnímala nejen začátek života, ale i jeho závěr. I to mě utvrdilo v tom, že zdravotnictví je obor, který má hluboký lidský smysl. Do strakonické nemocnice jsem nastoupila v roce 1989.
Zvolila byste si tuto profesi znovu?
Ano, určitě. I dnes bych si vybrala stejné povolání. Je náročné, výjimečné, ale dává mi smysl. Každý den přináší něco nového a člověk stále vidí, že jeho práce má skutečný význam.
Vaše profesní cesta začala na dětském oddělení. Kam vedla dál?
Začínala jsem na dětském oddělení. Po druhé mateřské dovolené jsem se vrátila do nemocnice a nastoupila na chirurgické oddělení. Postupně jsem k tomu převzala i roli hlavní sestry nemocnice.
Proměnila se podle vás profese sestry za poslední desetiletí?
Ano, proměnila. Medicína se vyvíjí a s tím rostou i nároky na sestry. Práce je dnes odbornější a vyžaduje širší znalosti i dovednosti. Zároveň ale zůstává fyzicky i psychicky náročná. Ať už jsou to směny, únava, zdravotní zátěž nebo každodenní kontakt s těžkými lidskými příběhy, ta náročnost z profese nezmizela.
Když mluvíme o sestřičkách, jde vlastně o širší tým nelékařských zdravotnických pracovníků, že?
Přesně tak. Nejde jen o všeobecné sestry, ale také o porodní asistentky, fyzioterapeuty, radiologické asistenty, sanitáře, ošetřovatelky a další profese. Všichni společně tvoří tým, který pečuje o pacienta. A stejně důležití jsou i další zaměstnanci nemocnice, kteří zajišťují každodenní provoz – od úklidu přes stravování až po technické zázemí. Bez nich by nemocnice nemohla fungovat.
Nemocnice si pomohla také otevřením střední zdravotnické školy. Jak to vnímáte?
To považuji za velký přínos. Mám velkou radost, když k nám přicházejí mladé studentky a studenti na praxi, nebo později už jako budoucí kolegové. Obohacují a omlazují kolektivy. A vždy jim říkám, že pokud si cestu zdravotníka vyberou, je důležité ji dojít až do konce. Tahle práce má opravdu smysl.
Roste i zájem o studium?
Ano, roste. Letos se na strakonickou zdravotnickou školu hlásí více než sedmdesát uchazečů. Když si vzpomenu, že před několika lety jich bylo kolem dvaceti, je to krásný posun.
Jak vypadá běžný pracovní den hlavní sestry?
Každý den je trochu jiný. V mé roli je důležité hledat cesty, jak vytvořit bezpečné prostředí pro zaměstnance i pacienty. Součástí práce je orientace v legislativě, nastavování správných postupů i organizace péče. Dnes už se více soustředím na systém jako celek, aby sestrám pomáhal a usnadňoval každodenní práci. Z přímé péče o pacienty jsem ale úplně nevypadla.
Co je na povolání sestry nejtěžší?
Určitě fyzická a psychická náročnost. Tato práce vyžaduje velké nasazení, energii a zároveň schopnost zvládat směny, víkendy i svátky. Není jednoduché skloubit to s osobním a rodinným životem. Náročný je i každodenní kontakt s nemocnými lidmi a jejich rodinami. Zdravotníci se dostávají do velmi těžkých situací a musí hledat rovnováhu mezi profesionalitou a lidskostí.
Změnila se v posledních letech i komunikace s pacienty?
Ano, i to je náročnější. Zdravotníci se někdy setkávají s nevhodným, vulgárním nebo dokonce agresivním chováním. Přesto se snaží tyto situace zvládat s empatií a profesionálně. Práci zdravotníka nelze dělat napůl – člověk musí přijmout i to, že každý pacient přichází se svým vlastním příběhem.
Existuje nějaký recept, jak si v takové profesi chránit psychiku?
Každý pacient má svůj jedinečný příběh a každý zdravotník si z těchto setkání něco odnáší. Často je to zamyšlení, pokora nebo nový pohled na život. Nejsilněji zůstávají v paměti situace, ve kterých je cítit vzájemné pochopení mezi pacientem, rodinou a zdravotníky.
Bylo období, které vás zasáhlo obzvlášť silně?
Velmi silné bylo období covidu. Pacienti tehdy často nemohli přijímat návštěvy a byli v nemocnici bez svých blízkých. Telefon nikdy zcela nenahradí osobní přítomnost, pohlazení nebo blízké slovo. V té době byla role zdravotníků naprosto nezastupitelná.
Jak podle vás veřejnost vnímá sestry?
Myslím, že sestra bývá vnímána jako takový anděl – člověk s nekonečnou energií, trpělivostí a schopností vycítit i to, co pacient neřekne nahlas. Jenže i sestry jsou jen lidé. I ony musejí někde brát sílu. Každý si ji hledá jinak, ale často pomáhá právě vědomí, že práce má smysl a že může druhému opravdu ulevit.
Kde energii hledáte vy osobně?
Nejvíc ve své rodině. Velkou radost mi přinášejí i moje dvě vnoučata. Právě rodina je pro mě místem, kde načerpám sílu a nadhled.
Kdysi byly sestry typické naškrobeným čepečkem. Chybí vám?
Ano, přiznám se, že ano. Pokud bych mohla, čepečky bych klidně vrátila. Měly své kouzlo a k profesi patřily. Dnes ale máme v nemocnici pěkné a praktické pracovní oblečení, které je navíc barevně rozlišené podle profesí.
Takže barvy uniforem mají i praktický význam?
Ano. Všeobecné sestry nosí bílo-zelenou, praktické sestry modro-bílou, sanitářky fialovou a ošetřovatelky žlutou. Na dětském oddělení a nově i na porodnici máme navíc oblečení s dětskými motivy, které pomáhá vytvářet příjemnější prostředí pro malé pacienty.
Může sestra pomoci i se strachem pacienta?
Určitě. A nejen sestra, ale každý zdravotník. Právě sestra je však s pacientem často v nejbližším kontaktu a tráví s ním nejvíce času. Důležité je vcítit se do něj, naslouchat mu a dát mu najevo, že na své obavy není sám. Někdy pomůže už jen vlídný přístup, vysvětlení nebo podpora při návratu domů.
Co je pro sestru největší pochvalou?
Velkou hodnotu má obyčejné poděkování, milé slovo nebo úsměv od pacienta. Takové ocenění pomáhá sestrám pokračovat dál a připomíná jim, proč svou práci dělají.
Jak byste si přála, aby sestry vnímali pacienti i společnost?
Přála bych si, aby prestiž této profese dál rostla. Nejen ve finančním ohodnocení nebo pracovních podmínkách, ale i v úctě a respektu. Důležité je také budovat mezi zdravotníky prostředí důvěry, spolupráce a podpory. A hlavně nezapomínat, že zdravotník je především člověk. Dnes může stát u lůžka v bílé uniformě, ale zítra může být na druhé straně jako pacient. A právě to by měl mít stále na paměti.
Rozhovor si můžete také poslechnout v audioverzi na YouTube a Spotify:
Za dveřmi nemocnice - YouTube
Dětské oddělení Nemocnice Strakonice získalo nové vybavení díky podpoře společnosti Shell Czech Republic a.s., která je generálním partnerem Nadačního fondu Kapka naděje. Díky tomuto partnerství mohly být nemocnici předány dvě specializované ultrazvukové sondy – jedna pro vyšetření dětských hlaviček (sonografie centrálního nervového systému) a druhá pro detailní zobrazení břišních orgánů. Hodnota daru činí 493 tisíc korun. Převzetí daru se zúčastnila zakladatelka a prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje Vendula Pizingerová.
Nové sondy významně rozšiřují možnosti ultrazvukové diagnostiky v péči o dětské pacienty. „Speciální pediatrická konvexní sonda má lepší rozlišovací schopnost a umožní nám detailnější zobrazení nitrobřišních orgánů u předškolních a školních dětí. Druhá sonda je určená pro vyšetření hlaviček a využíváme ji v dětské neurologické ambulanci. Do ambulance přicházejí pacienti téměř každý den, a to i z okolních okresů,“ uvedl primář dětského oddělení Martin Gregora.
Spolupráce Nemocnice Strakonice s Nadačním fondem Kapka naděje trvá již více než 15 let. Během této doby fond pomohl například s pořízením ultrazvukových přístrojů a jejich vybavení, nákupem dětských postýlek, rekonstrukcí lůžkové části dětského oddělení nebo s novým inkubátorem pro oddělení šestinedělí.
„S Nadačním fondem Kapka naděje spolupracujeme dlouhodobě a velmi si této podpory vážíme. Sondy, které jsme dnes převzali, budou v každodenní praxi velmi dobře využité,“ poděkoval ředitel nemocnice Tomáš Fiala. Za dobu spolupráce získala nemocnice od Kapky naděje podporu v řádech milionů korun.
Nadační fond Kapka naděje pomáhá s vybavením dětských oddělení nemocnic v České republice už 26 let. Původně se zaměřoval především na podporu dětské onkologie a hematologie, dnes spolupracuje s 55 nemocnicemi po celé zemi.
„Na základě žádostí od nemocnic jim pomáháme s nákupem potřebného vybavení a přístrojů. Osmým rokem zároveň rozvíjíme také psychosociální program,“ doplnila prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje Vendula Pizingerová.
Dar pro strakonickou nemocnici byl realizován díky dlouhodobému generálnímu partnerství Nadačního fondu Kapka naděje se společností Shell Czech Republic a.s., která podporuje projekty zaměřené na zlepšování zdravotní péče o děti v českých nemocnicích.
Na dětské oddělení Nemocnice Strakonice přicházejí děti od narození až do dospělosti – často s obavami rodičů, ale i s důvěrou, že tady najdou odbornou i lidskou péči. Hostem podcastu Za dveřmi nemocnice byl primář dětského oddělení MUDr. Martin Gregora, který ve Strakonicích působí od konce 80. let. V rozhovoru mluví o tom, jak se pediatrie změnila, s čím děti nejčastěji přicházejí, proč je důležitá prevence i očkování, a také o tom, jakou roli dnes hraje psychika a moderní technologie.
Pane primáři, proč jste si vybral pediatrii?
Byla to spíš souhra náhod. Nebylo to tak, že bych od mládí chtěl být pediatrem. Okolnosti mě přivedly na tehdejší fakultu dětského lékařství (dnes 2. lékařská fakulta) a pediatrie už mi zůstala.
Vždycky jste byl po promoci ve Strakonicích?
Nejdřív jsem nastoupil do nemocnice v Písku, ale po necelém roce jsem přešel do Strakonic. Letos je to zhruba 37 let, co pracuji jako dětský lékař.
Jak moc se pediatrie od vašich začátků změnila?
Zásadně – až dramaticky. A z mého pohledu hlavně k lepšímu. Změnily se diagnostické možnosti i léčba. Některé dříve nevyléčitelné nemoci jsou dnes léčitelné a úspěšně. U dětí je to hodně vidět třeba u onkohematologických diagnóz – tam, kde dříve byla míra přežití jen několik procent, se dnes pohybujeme kolem 80–90 % a někdy i víc.
Změnil se i přístup k hospitalizovaným dětem?
Ano, výrazně. Dětí je méně, ale změnil se přístup zdravotníků i rodin. Dnes je prakticky nemyslitelné, aby malé dítě leželo na oddělení samo – často se snažíme umožnit doprovod i starším dětem. Dítě je klidnější, spokojenější, a rodiče jsou rádi, že mohou být nablízku.
A důležitá je i prevence, zejména očkování. Je to nejefektivnější prevence infekčních nemocí. Dřív bylo několik základních povinných vakcín, dnes je vakcín mnohem víc – část je povinná, část doporučená a velká část je už hrazená pojišťovnami. Díky proočkovanosti se s řadou závažných infekcí setkáváme výrazně méně často.
Jak velký tým se o děti na oddělení stará?
V současnosti je nás zhruba deset lékařů (ne všichni na plný úvazek) a přibližně 16–18 sester, také ne vždy na plné úvazky.
S čím se děti nejčastěji hospitalizují? Mění se to v průběhu roku?
Určitě se to mění podle ročních období. Od podzimu do jara převažují respirační infekce a také střevní infekce. Na jaře a v létě se častěji objevují alergické reakce a projevy astmatu – ale astma se dnes díky moderní léčbě přesouvá do ambulantní péče. Dříve se astmatici opakovaně hospitalizovali, dnes je to spíš výjimečné.
Co je konstantní během celého roku, jsou úrazy – od otřesů mozku až po zlomeniny. Celoročně také vídáme chirurgické pacienty s bolestmi břicha, záněty slepého střeva a dalšími břišními obtížemi. A pak neurologické případy – epilepsie a u menších dětí febrilní křeče.
Přibylo něco, co dřív tolik nebývalo?
Bohužel ano. Dnes je pravidlem, že přijímáme děti se sebepoškozováním, s těžkými psychickými a psychiatrickými problémy, někdy i s drogovou zkušeností. Tahle problematika narostla obrovsky – a není to jen důsledek covidu. Souvisí to s dnešním způsobem života, moderními technologiemi, méně přímou komunikací, ubýváním spánku. Dětských psychiatrů je málo a je jich velmi potřeba. Do budoucna bych si přál, abychom měli možnost spolupracovat i s dětským psychiatrem.
Jak dlouho dnes děti zůstávají hospitalizované? A může být rodič s nimi?
Hospitalizační doba se výrazně zkrátila. Dříve děti ležely týden i dva, dnes je běžný pobyt 2–3 dny. Samozřejmě u některých diagnóz je to delší – například u zánětu ledvin, u vážnějších operací, u záchvatových onemocnění nebo při záchytu diabetu. I tam se ale pobyty podařilo zkrátit – dříve to bývalo 10–14 dnů, dnes se často vejdeme do 4–7 dnů.
Doprovod s dítětem být může a snažíme se být vstřícní bez ohledu na věk dítěte. Ano, do šesti let pojišťovna doprovod obvykle hradí, ale i u starších dětí se často daří, aby rodič mohl zůstat. Dítě je spokojenější a spolupráce většinou funguje dobře.
V čem může být rodič personálu užitečný?
V zásadě ve všem, záleží na míře spolupráce. Důležitá je dobrá komunikace – lékař musí rodičům věci vysvětlit, edukovat je a vytvořit důvěru. Pak spolupráce funguje.
Pediatrie se dnes hodně přesouvá do ambulantní péče. Jaké odborné ambulance u vás fungují?
Trend je jasný: hospitalizovat jen ty, kteří to opravdu potřebují – na co nejkratší dobu, udělat rychlou diagnostiku a cílenou, účinnou léčbu. A navázat prevencí a dlouhodobým sledováním tam, kde je potřeba.
Proto je pro budoucnost regionální pediatrie důležité nabídnout „servis“ nejen rodičům, ale i praktickým lékařům pro děti a dorost. Říct: ano, dítě vyšetříme, zdiagnostikujeme – a máme odborníky, kteří ho následně sledují ve specializovaných ambulancích.
Máme alergologii, dětskou neurologii, endokrinologii, nefrologii, sonografickou ambulanci, hematologickou ambulanci. Děláme široké spektrum ultrazvukových vyšetření – břišní ultrazvuky, ultrazvuk hlaviček u nejmenších, echokardiografii. Díky tomu jsme v řadě věcí nezávislí a dokážeme rychle rozhodnout, zda dítě může zůstat u nás, nebo je potřeba odeslat do specializovaného centra.
A nově máme také dětskou obezitologii – je to velmi potřebná oblast. Obezních dětí výrazně přibylo. Pokud k tomu připočteme i děti s nadváhou, dostáváme se podle našich zkušeností až k přibližně 45 % dětí školního věku, což je obrovské číslo.
Kdy by měl rodič s dítětem vyrazit na pohotovost – a kdy ještě zůstat doma?
Univerzální rada úplně neexistuje, ale rodiče by se neměli bát podat lék na teplotu nebo proti bolesti a pak se rozhodnout podle vývoje stavu. Velký rozdíl je podle věku dítěte. Kojence, zejména v prvním půl roce, s vysokou teplotou by měl vidět lékař. U starších dětí je prostor pro vyčkávání větší.
A jak je to s dětskou pohotovostí u vás?
Na LSPP se podílejí i praktičtí lékaři pro děti a dorost, což nám velmi pomáhá – v pátky od 16 do 20 hodin a o víkendech od 8 do 16 hodin. V ostatním čase přebírá službu sloužící lékař oddělení. Někdy to znamená, že rodiče musí chvíli počkat, protože lékař současně řeší akutní příjem nebo náročnější výkon. Když je potřeba, lze si přivolat další službu – ale někdy je nutná i trpělivost.
Dětské oddělení podporují nadace. Co konkrétně vám pomohlo?
Velmi si vážíme spolupráce s nadacemi – zejména s Kapkou naděje a s Nadací Křižovatka. Díky Kapce naděje se nám podařilo vybudovat velmi kvalitní ultrazvukové pracoviště, pořídit špičkové postýlky, inkubátor pro novorozence a podpořit i rekonstrukci oddělení. Nadace Křižovatka nám pomáhá s obnovou monitorů dechu na novorozenecké části.
Co mohou rodiče udělat pro zdraví dětí – fyzické i psychické?
Zdravý životní styl není klišé, jen je potřeba vědět, co si pod tím představit: zdravá výživa, dostatek pohybu, pravidelný režim a dostatek spánku. To je velké téma hlavně u dospívajících.
Pohyb je důležitý i proto, aby dítě zažilo překonávání překážek – že to něco stojí, někdy to bolí, ale když se to povede, je to skvělé. A není vždy dobře dětem „umetat cestičky“ a chránit je před stresem. Určitá míra stresu je motor – dítě se musí učit, jak se s tím vyrovnat. Protože jednou stres přijde a v kolektivu dospívajících to může být těžké. Když se s tím dítě neumí vyrovnat, psychické potíže se snadněji prohlubují.
Píšete knihy pro rodiče. Je to pro vás relax?
Ano. Když jsem studoval, měl jsem období, kdy jsem chtěl být spisovatel. Nakonec jsem rád, že jsem lékař – medicína je krásná a práce s dětmi je výjimečná. Ale potřeba psát ve mně zůstala.
Začal jsem psát praktické knihy pro rodiče – tehdy ještě nebylo tolik dostupných kvalitních materiálů. Nakonec z toho bylo kolem dvaceti knih a dnes už spíš děláme aktualizace. O pubertě bych novou knihu psát nechtěl – na to bych musel být asi dětský psychiatr.
A když si potřebujete odpočinout?
Mám rád kolo, i když kamarádům s vyššími nájezdy někdy hůř stačím, ale jsou hodní, čekají na mě. A baví mě i dřevořezba – dělám dřevěné skulptury. A úplně jsem nepřestal ani s psaním: do odborného časopisu píšu k fotografiím nejen svých soch příběhy.
Audioverzi rozhovoru je možné si poslechnout zde:
„Dítě nemá být v nemocnici samo“ – primář Gregora o péči a rodičích - Za dveřmi nemocnice | Podcast on Spotify
Zrak bereme často jako samozřejmost, dokud nezačne zlobit. Hostem podcastu Nemocnice Strakonice byl nový primář Centra péče o zrak MUDr. Lukáš Kužel, FEBO, který vedení převzal 1. ledna tohoto roku. Mluvili jsme o jeho cestě k oftalmologii, silných stránkách strakonického pracoviště, moderní diagnostice i o tom, jak chránit oči v době obrazovek.
Začněme od začátku: kdy jste se rozhodl, že budete očním lékařem?
Důvodů bylo víc. Už od začátku studia mě lákala oftalmologie, ale finálně jsem se rozhodl v pátém ročníku, když jsme na oční klinice viděli oční operace. Na sále sedíte, koukáte do monitorů, rukama operujete, nohama ovládáte přístroje – a je tam absolutní klid. Tehdy nám to přirovnávali k „hraní PlayStationu pro pokročilé“ a mně to přišlo strašně hezké. A pak – oko je podle mě nejsložitější a zároveň jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů.
A pak jste najednou ve Strakonicích. Kudy vedla cesta sem?
Pocházím z Písecka a po studiích jsem nechtěl zůstávat ve velkém městě. Návrat do regionu pro mě byla logická volba – a ve Strakonicích zrovna hledali očního lékaře. Po velmi příjemném pohovoru s tehdejším primářem jsem se rozhodl nastoupit a další pohovory už jsem ani neabsolvoval. Od té doby je to přes devět let.
Titulu MUDr. Jménem lidé rozumí. Ale vy máte za jménem ještě titul FEBO. Co to znamená?
Je to zkratka Fellow of the European Board of Ophthalmology. V praxi jde o evropskou „atestační“ zkoušku v angličtině – je rozsáhlá, obsahuje testové otázky i kazuistiky, kde musíte správně diagnostikovat a navrhnout terapii. Je fajn, že i v regionální nemocnici si můžeme porovnat vědomosti a zkušenosti s kolegy napříč Evropou.
Znamená to i víc kontaktů do zahraničí?
Při zkoušce není moc prostor se seznamovat. Ale v Česku máme řadu odborníků na světové úrovni, na které jsme napojeni – často jde o vedoucí pracoviště ve fakultních nemocnicích.
Jak byste Centrum péče o zrak představil pacientům? S čím umíte pomoci?
Chceme, aby pacienti ze Strakonic a okolí našli komplexní péči o oči na jednom místě a nemuseli cestovat daleko. Začínáme diagnostikou – máme specializované přístroje a dnes dokážeme „naskenovat“ všechny části oka od rohovky až po sítnici. Podle výsledků pak doporučíme léčbu nebo zákrok.
Děláme hodně operací šedého zákalu (v řádu tisíců), aplikujeme injekce do sklivce, provádíme zákroky na víčkách – jak funkční, tak i estetické – a řešíme také kožní útvary v okolí očí či na obličeji. Funguje u nás dětská ambulance, glaukomová ambulance a další všeobecné ambulance.
Proč už nejste „oční oddělení“, ale „Centrum péče o zrak“?
Ke změně došlo ještě dřív, než jsem tady pracoval. Souviselo to i s tím, že se u nás zrušila lůžková část, která není v moderní oftalmologii ve většině případů potřeba.
Když jste převzal vedení: na co jste se těšil a co jste chtěl přinést?
Protože tu pracuji od absolvování fakulty, věděl jsem, do čeho jdu. Navíc bývalý primář u nás dál působí na plný úvazek, takže když něco potřebuji, rád poradí. Jediné, na co jsem se netěšil, je klasika – byrokracie. Ale to k tomu patří.
Co vás v oftalmologii baví nejvíc – máte „svůj“ oblíbený směr?
Nejvíc mě baví práce na operačním sále – ten klid a soustředění. Například při operaci šedého zákalu během zhruba 20 minut vyměníme zakalenou čočku za umělou a pacientovi se zlepší vidění.
Rád se věnuji i sítnicovým onemocněním. Už několik let aplikujeme do sklivce moderní léky, které zpomalují nebo zastavují progresi onemocnění, jež by jinak mohlo skončit slepotou – typicky u věkem podmíněné makulární degenerace nebo otoků sítnice u diabetiků.
Mluví se o velkém technologickém pokroku i o umělé inteligenci. Má už místo i v očním lékařství?
Určitě. I u nás v nemocnici mají kolegové z diabetologie fundus kameru – vyfotí sítnici – a umělá inteligence pak sama vyhodnotí, jestli jsou na ní změny. Pokud ano, pacienty nám odešlou a my je dál léčíme.
U diabetu je navíc důležité, že stav cév na sítnici často odráží celkový stav cév v těle – může to být pro pacienta „varování“, aby se nemoc začala řešit včas.
Co je podle vás nejdůležitější, aby tým dobře fungoval?
Aby si každý našel svůj kousek oftalmologie, který ho baví – a v něm se mohl vzdělávat. Když lidé rostou ve své odbornosti, zvyšuje to erudici celého týmu.
Kdy má člověk poprvé navštívit očního lékaře – a jak se o zrak starat?
U dětí už dnes probíhá časná diagnostika očních vad – vyšetření proběhne zprostředkovaně přes pediatra zhruba mezi 6. měsícem a 1. rokem. Děti pak chodí na pravidelné prohlídky, a pokud je vše v pořádku, nemusí se k očnímu lékaři dlouho vůbec dostat.
U dospělých screeningový program obecně není, ale ideálně by si člověk kolem 40–50 let měl nechat zkontrolovat nitrooční tlak a podle možností i vyšetření k vyloučení zeleného zákalu.
A co se týče brýlové korekce – tu dnes často řeší optometristé v optikách. Pokud máme pocit, že hůř vidíme na čtení, obvykle nemusíme hned k očnímu lékaři a stačí začít v optice.
Má vliv na zrak to, že jsme pořád u monitorů a telefonů?
U dětí ano – u nich je problém, že při dlouhém koukání do blízka může docházet k nefyzologickému prodlužování oka. To vede ke krátkozrakosti a může nést rizika do budoucna. Dětem bych opravdu nedával do ruky telefon ani tablet. Pokud pouštíme pohádky, je lepší televize a dítě aspoň 4 metry od ní. Důležitá prevence je pohyb venku na denním světle.
U dospělých nejde typicky o strukturální změny oka, ale o to, že se při práci soustředíme, méně mrkáme, oči osychají. Pomáhá každou půlhodinu na chvíli kouknout do dálky, případně použít umělé slzy. Večer je fajn zapnout filtr modrého světla a mít spíš teplejší, žluté osvětlení.
Jaké jsou nejčastější mýty o zraku?
Klasika je „čím víc mrkve, tím lepší vidění“ – v našich podmínkách máme vitamínu A v běžné stravě většinou dost. Lidé se také někdy bojí nosit brýle na čtení, že se jim tím zrak zhorší – to není pravda, jde o věkovou změnu pružnosti čočky. A různé „zázračné“ brýle z teleshopingu oči nevylepší.
A ještě jedno: někdy se dětské oči až přehnaně chrání před sluncem – místo slunečních brýlí často stačí kšiltovka nebo klobouček.
Co vám v práci dává největší smysl a energii?
Největší radost mám z toho, když někomu viditelně pomůžeme – třeba po operaci se může vrátit za volant nebo zase luštit křížovky. Najednou je samostatnější a „rozkvete“.
A jak dobíjíte baterky po práci?
Přes týden je to hlavně nějaká manuální práce kolem domu, procházky – a doporučil bych i procházky večer ve tmě, oko se rychle adaptuje a je to příjemné. V létě pak dovolené, většinou turistika v horách.
Jemná práce na sále a práce kolem domu… jde to dohromady?
Jde, jen si dávám pozor, abych se den před operačním dnem nepřetížil a vyhýbám se třeba práci s vibračními nástroji – ty jemné motorice nesvědčí.
Rozhovor si můžete poslechnout také v audioverzi v aplikaci spotify: Oční operace jsou jako „PlayStation pro pokročilé“. - Za dveřmi nemocnice | Podcast on Spotify
Do strakonické nemocnice chodil už jako dítě – a později tu během gymnázia pracoval i jako sanitář. Po promoci nastoupil na dětské oddělení a od roku 2003 nemocnici vede. Jak dnes Nemocnice Strakonice vypadá, v čem je silná, co plánuje do dalších let a co by dělal, kdyby si nevybral medicínu? Nejen o tom jsme si v novoročním rozhovoru povídali s ředitelem Nemocnice Strakonice, MUDr. Bc. Tomášem Fialou, MBA.
Pane řediteli, popsala jsem vaši cestu do nemocnice správně?
Ano, sedí to. A vlastně mě vždycky pobaví, že jsem tu byl už před víc než padesáti lety – o prázdninách, ještě jako gymnazista, jsem dělal zřízence na interně a chirurgii.
Věděl jste už jako dítě, že půjdete na medicínu a zůstanete ve Strakonicích?
Pocházím z lékařské rodiny – oba rodiče byli doktoři, táta neurolog a maminka pediatrička. Do nemocnice jsem hodně chodil, poznával lidi, prostředí… a tím jsem se do profese tak nějak přirozeně „nasával“. Občas jsem dokonce spal na dětském oddělení na lékařském pokoji, když měli oba rodiče službu. Prolistoval jsem tam i nějaké medicínské knížky. Na gymnáziu se to pak zlomilo směrem k medicíně… mimo jiné i proto, že mi moc nešla matematika.
Jste tu dodnes. Jak Nemocnice Strakonice dnes vypadá?
Jsme typická nemocnice středního typu. Máme zhruba 700 zaměstnanců, kolem 120 lékařů a přibližně 350 nelékařských zdravotnických pracovníků – tedy sestry, laborantky, fyzioterapeutky a další profese. Jsme důležitý zaměstnavatel ve Strakonicích a věřím, že v regionu fungujeme dobře.
V jakých oborech poskytuje nemocnice péči?
Pokrýváme široké spektrum. Lůžkovou péči máme na osmi odděleních a k tomu desítky odborných ambulancí. Z lůžkových oborů je to interna a chirurgie (včetně traumatologie a cévní chirurgie), dále gynekologie s porodnicí, dětské oddělení, multioborová JIP s anestesiologií, plicní oddělení, neurologie, oční péče a také oddělení následné péče.
Zastavme se u centrové péče. Dá se říct, že právě to jsou obory, ve kterých je nemocnice výjimečná?
Nemáme ambici dělat superspecializovanou péči – od toho jsou fakultní nemocnice a naše spádová nemocnice v Českých Budějovicích. Ale v některých oborech poskytujeme péči nadregionálně, pro několik okresů. Centrová péče je specifická – je nákladná, není pro každého a musí být schvalovaná zdravotními pojišťovnami. U nás funguje například v rámci oční péče (Centrum péče o zrak), na gastroenterologii a na neurologii.
V péči o zdraví je důležitá prevence. Do jakých preventivních programů jste zapojeni?
Prevence je základ – často se podceňuje, přitom umí zachytit problém včas a ve výsledku šetří i zbytečné komplikace. Děláme prevenci v gynekologii (zejména onkologická onemocnění), silně v gastroenterologii – hlavně preventivní koloskopie. Hodně žádané je i preventivní vyšetření břišní aorty ultrazvukem. A zajímavá je prevence v diabetologii – pomocí speciální kamery a prvků umělé inteligence lze odhalit změny na sítnici a podle potřeby pacienta poslat (nebo neposlat) na oční.
A do prevence patří i očkování. Očkovací centrum, které funguje při ordinaci pro infekční choroby, je u nás hodně vytížené.
Děti mají očkovací kalendář a rodiče to řeší s pediatrem. Ale jaké očkování by si měl hlídat dospělý?
U dospělých jde často o nepovinná očkování. U mladších bych zmínil HPV a určitě také meningokoka. S věkem význam očkování roste: po 65. roce je hrazené očkování proti pneumokokům, doporučuje se očkování proti chřipce – a to každý rok, protože se pravidelně přeočkovává. A nezapomínal bych ani na covid – virus v populaci pořád cirkuluje a zejména u starších a chronicky nemocných je očkování důležité.
Pro péči o pacienta je nedůležitější, aby se o něj v nemocnici měl kdo postarat. Jak se nemocnici daří personálně?
V některých odbornostech bychom uvítali víc lékařů. Někde je jich počtem dost, ale není ideální věkové nebo kvalifikační složení – a je důležité, aby si generace mohly předávat zkušenosti. Celkově na tom nejsme špatně, ale kdybychom měli o pět až sedm lékařů víc, pomohlo by to. U nelékařů máme kolem 350 lidí; nejvíc by se hodily všeobecné sestry do směnného provozu – zvlášť na specializovaná pracoviště typu ARO/JIP a na lůžková oddělení.
Co můžete zájemcům o práci ve strakonické nemocni nabídnou, kromě práce v Nejlepší nemocnici roku 2025?
Toho umístění si vážíme – je to zásluha všech, zdravotníků i nezdravotnických profesí. Jsme okresní nemocnice, takže práce je pestrá a u operačních oborů se mladí lékaři relativně rychle dostanou k operativě. Co se týče podmínek: absolventi medicíny nastupují se základní mzdou 65 tisíc a navazují na to benefity. A platí to napříč profesemi – nejen pro lékaře. Řekl bych, že mladý zdravotník se u nás nemusí bát začít.
Do nemocnice chodí na praxi studenti 6. ročníku medicíny (nejčastěji z Plzně). Zůstávají pak u vás?
Někteří ano. A je dobře, že plzeňská fakulta to má nastavené tak, že studenti, kteří míří do jižních Čech a do našeho regionu, jsou sem cíleně zařazováni. Někteří dokonce podepisují něco jako smlouvu o smlouvě budoucí, aby potom mohli ve Strakonicích nastoupit.
Když se ohlédnete za dobou, co nemocnici vedete – na co jste nejvíc pyšný? Na technologie, lidi, spokojenost pacientů?
Vzpomínám na rok 2003: nemocnice měla při obratu 280 milionů ztrátu 140 milionů. Postupně jsme to s vedoucími lékaři, primáři, sestrami a vedením zvládli otočit do černých čísel. A to pak umožnilo velké investice – rekonstrukce a výstavbu během dalších dvaceti let. Nemocnice se za tu dobu opravdu změnila.
Technologicky je to velký posun: nové zobrazovací metody, magnetická rezonance, SPECT-CT, moderní CT a rozvoj gastroenterologie i dalších oborů. Zároveň se zlepšilo zázemí pro pacienty – pokoje, sociální zařízení, operační sály.
Ale upřímně – nejvíc hrdý jsem na zaměstnance. Ve zdravotnictví se lidé často primárně vnímají jako „chirurg“, „pediatr“, „sestra“… a až potom jako zaměstnanec nějaké nemocnice. A mně dělá radost, že naši lidé se hlásí k tomu, že jsou ze strakonické nemocnice, že ji podporují, stojí za ní a jsou na ni hrdí.
Kdybyste se podíval do budoucnosti – co nemocnici čeká v nejbližších měsících nebo letech?
Hodně se to točí kolem investic. Jedna velká věc jsou centrální laboratoře – fungují výborně, ale prostory už nestačí. Budeme potřebovat přístavbu a také novou odběrovou místnost, aby to bylo pro pacienty rychlejší a bez zbytečných prodlev.
A pak je tu urgentní příjem – to je dnes velké téma českého zdravotnictví. V našem pavilonovém areálu je to stavebně složitější, ale projekt je připravený. Plánujeme ho mezi internou a chirurgií a cílem je ještě zlepšit servis pro zhruba 15 tisíc hospitalizovaných pacientů ročně a asi 150 tisíc ambulantně ošetřených. Pokud vše půjde dobře, počítá se s realizací v letech 2027–2028.
Poslední otázka na závěr: přemýšlel jste někdy, čím byste byl, kdybyste nebyl lékařem a ředitelem nemocnice?
Trochu ano – už na gymnáziu. Jedním z mých vzorů byl strýc, advokát – takový „liberální“ typ se šmrncem. Chvíli jsem uvažoval o právu, ale nakonec zvítězila medicína. I proto, že maminka byla dětská lékařka a já cítil, že v pediatrii tehdy převažovaly ženy – a jako kluk jsem si říkal, že se tam můžu uplatnit. A vlastně se to i stalo: vedl jsem jednotku intenzivní péče na dětském oddělení. Takže právník… chvíli mě lákal, ale nakonec ne.
Od začátku roku 2026 mají ženy po porodu možnost využít návštěvy porodní asistentky přímo ve svém domácím prostředí. Při propuštění z porodnice obdrží maminky tři žádanky na domácí poporodní péči, kterou hradí zdravotní pojišťovna. Služba je určena ženám v období bezprostředně po propuštění z porodnice až do konce šestinedělí.
První návštěvy u maminek už mají za sebou také porodní asistentky Nemocnice Strakonice. Domácí poporodní péče přináší odbornou podporu i potřebný klid a jistotu v období, kdy se rodí nejen dítě, ale i rodičovství.
Co poporodní péče nabízí?
• laktační poradenství – podporu laktace, nácvik techniky kojení, dokrmování, odstříkávání a uchovávání mateřského mléka
• kontrolu zavinování dělohy a očistků
• péči o porodní poranění a jizvu
• psychickou podporu s individuálním přístupem
• tejpování
• vědecky podložené rady a tipy
Poporodní péči zajišťují porodní asistentky: Bc. Martina Bláhová, Bc. Bohuslava Heřmanová, Mgr. Marie Filipová a Bc. Šárka Křivanová.
V případě zájmu mohou maminky službu domluvit na telefonním čísle: 720 846 107.
Nemocnice Strakonice se zapojuje do celostátní kampaně Ministerstva zdravotnictví „Ukaž rakovině záda“, která motivuje obyvatele České republiky k aktivnímu přístupu k prevenci závažných onemocnění. Strakonická nemocnice nabízí veřejnosti klíčové preventivní vyšetření: preventivní vyšetření kolorektálního karcinomu, tedy rakoviny tlustého střeva a konečníku.
Ačkoliv má Česká republika jeden z nejlépe dostupných screeningových programů v Evropě, mnoho lidí se na preventivní vyšetření neobjedná nikoli ze strachu z výsledku, ale převážně z obav z průběhu samotného vyšetření. Tento strach je však podle odborníků zcela zbytečný.
„Koloskopie rozhodně není potřeba se bát. Děláme ji v celkové analgosedaci, tedy za přítomnosti anesteziologa. Pacient během zákroku nic necítí, celé vyšetření prospí. Po probuzení si pár minut odpočine a může jít s doprovodem domů,“ vysvětluje primář strakonického Interního oddělení MUDr. Ivo Horný.
Jak probíhá příprava a samotné vyšetření kolorektálního karcinomu?
Příprava před koloskopií je jednoduchá a bezpečná:
• 5 dní před výkonem je potřeba vynechat potraviny s drobnými zrníčky (např. mák, rajčata), aby nedošlo k ucpání přístroje.
• 2 dny před vyšetřením pacient přechází na lehkou dietu — čiré polévky, jogurty, kaše a tekutiny.
• Den před výkonem pije už jen tekutiny a odpoledne vyprazdňující roztok, který střevní trakt dokonale pročistí.
• Samotné vyšetření probíhá v analgosedaci — pacient nic necítí, je v komfortu a bez stresu.
„Většina lidí bývá překvapena, jak rychlé a nenáročné celé vyšetření je. Přitom může zachránit život,“ dodává MUDr. Horný.
Kdo se může objednat a jak?
K preventivnímu vyšetření tlustého střeva a konečníku se mohou pacienti ve Strakonicích objednat několika způsoby:
• s žádankou od praktického lékaře nebo gynekologa,
• bez žádanky, pokud splňují věkovou hranici pro screening.
Od 1. 1. 2026 se věk pro preventivní vyšetření sníží z 50 na 45 let, protože významně přibývá rakoviny tlustého střeva u lidí mladších 50 let.
Pacient nemusí mít žádné obtíže — vyšetření je určeno všem, kteří chtějí mít jistotu, že jsou v pořádku, nebo že případné onemocnění bude zachyceno včas, kdy je léčba nejúspěšnější.
Prevence je nejvíc - Nebojte se přijít
„Naše nemocnice má moderní přístroje a zkušený tým. Pokud někdo váhá, zda přijít – nemusí se vyšetření bát. To, čeho je opravdu třeba se bát, je pozdní diagnostika,“ zdůrazňuje ředitel nemocnice MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA.
Kontakty pro objednání
Koloskopie (screening kolorektálního karcinomu):
tel.: 383 314 242
On-line: Online objednávání - výběr termínu na webu nemocnice
Strakonická nemocnice je zapojena i do dalších screeningových programů, které umožňují včasnou diagnózu případného onemocnění. Jsou to programy na včasné odhalení karcinomu plic, výdutě břišní aorty u mužů ve věku 65-67 let a osteoporózy.
Nemocnice Strakonice bude od 1. ledna 2026 provozovat dětskou ambulanci ve Vodňanech, kde o generace dětských pacientů dlouhá léta pečoval MUDr. Jaroslav Bočínský. Pro pacienty registrované u MUDr. Bočínského se nic nemění – kontinuita péče bude zachována.
Pacienti se stanou pacienty dětské ambulance provozované Nemocnicí Strakonice, a.s. MUDr. Bočínský zde bude i nadále ordinovat na částečný úvazek a tým doplní další zkušená lékařka – pediatrička z nemocnice. Díky tomu bude péče o dětské pacienty dlouhodobě stabilní a dostupná. Ambulance bude zároveň registrovat také nové pacienty.
Současně je potřeba počítat s tím, že prostory ordinace v 1. patře vodňanské polikliniky budou po dobu několika týdnů procházet modernizací. Z tohoto důvodu bude provoz dětské ambulance na tuto krátkou dobu přesunut do náhradních prostor ve 3. patře.
"Naším cílem je, aby děti z Vodňan a okolí měly i nadále svého pediatra „po ruce“ a aby rodiny měly jistotu, že se o ně bude mít kdo postarat. Jsme připraveni na ambulanci navázat, zajistit plynulé převzetí, rozšířit péči a dlouhodobě udržet její dostupnost pro děti na Vodňansku," vysvětlil ředitel Nemocnice MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA.
Telefonický kontakt do ambulance zůstává stejný: 383 382 309
Ordinační hodiny:
Pondělí 8:00 – 12:00 13:00 – 15:00
Úterý 8:00 – 12:00 13:00 – 15:00
Středa 8:00 – 12:00 13:00 – 18:00
Čtvrtek 8:00 – 12:00 13:00 – 14:00
Pátek 8:00 – 12:00
Nemocnice Strakonice získala v letošním ročníku celostátního projektu HealthCare Institute (HCI) ocenění „Nejlepší nemocnice roku 2025“. Jubilejní 20. ročník celostátního projektu oslovil 148 nemocnic s akutními lůžky napříč Českou republikou a poskytl komplexní pohled na kvalitu zdravotní péče. Hodnocení, které se konalo od 1. února do 31. srpna, vychází z mezinárodně uznávané metodiky Balanced Scorecard a zaměřuje se na finanční stabilitu, bezpečnost, spokojenost pacientů i zaměstnanců.
„Toto ocenění je především výsledkem práce a nasazení všech našich zaměstnanců. Každý z nich má na tomto úspěchu zásluhu. Jsem hrdý na profesionální i lidský přístup personálu, který je základem důvěry pacientů,“ uvedl ředitel nemocnice MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA. „Zisk titulu je také závazkem a motivací pokračovat v modernizaci zdravotní péče, investicích do spolupracovníků i technologií a udržení vysokého standardu, který od nás veřejnost očekává,“ dodal ředitel Fiala. Nemocnice zároveň děkuje pacientům a občanům regionu za dlouhodobou podporu.
Pro strakonickou nemocnici jde o čtvrté celostátní vítězství v historii projektu. Díky dlouhodobě stabilním a kvalitním výsledkům letos obdržela navíc i prestižní ocenění „Zlatá nejlepší nemocnice za posledních dvacet let“. Nemocnice zvítězila v letech 2009, 2019 a 2024. V dalších ročnících obsadila několikrát druhé a třetí místo.
Jako jednu z cen za letošní vítězství obdržela nemocnice nejmodernější elektrické transportní lůžko SPRINT 400 od společnosti LINET v hodnotě zhruba 500 000 Kč. Lůžko umožňuje komfortní transport pacienta, snižuje fyzickou zátěž ošetřovatelů, pacientům poskytuje pohodlné polohování, podporuje zotavení a zlepšuje krevní oběh. Je vybaveno řadou moderních prvků, které zvyšují jeho pohodlí a bezpečnost.
Strakonická nemocnice disponuje řadou zdravotnických pracovišť, kde Vám odborníci pomohou řešit Vaše zdravotní problémy. Některá pracoviště mají nadregionální charakter. Současně úzce spolupracujeme s řadou zdravotnických pracovišť, které poskytují superspecializovanou péči.
